Hospoda po Japonsku
19. 3. 2009
|
izakaja |
Nevím jak to funguje na jiných místech, ale tady kde jsem není úpně jednoduché dostat Japonce na pivo. Místní lidé nejsou tolik komunikativní. Kolegové co bydlí na stejné ubytovně mají nejspíš v oblibě práci, spaní a hraní her na PC.
Jednou při obědě v práci si ke mě přisedl kolega z druhého oddělení. Umí velice dobře anglicky a tak jsme perfektně pokecali a domluvili, že půjdeme na pivo do klasické Japonské hospody (izakaya).
Zatím co jsem měl možnost navštívit místní hospůdky nebo restaurace, tak se dalo vybrat mezi sezením na židli u stolu nebo sezením na zemi u mini stolu. V této hospodě bylo o jednu možnost víc a to sedět stolu pod kterým je díra. Takže to na první pohled vypadá jako když se bude sedět na zemi, ale nohy jsou v díře pod stole. Je to vcelku normální způsob úpravy sezení a k vidění je to hodně často.
Po dlouhém dni v práci s nohama v botách mi nepřijde zrovna komfortní vyndat nohy z bot a strčit je pod stůl. Hospoda byla naplněna vůní pečínek z kuchyně, vonným dřevem a cigárama, takže mé deset hodin čerstvé ponožky už nemohli mít na místní atmosféru žádný vliv. Pro jistotu sebou nosím jedny čisté ponožky a sprej na houby.
Usedli jsme ke stolu s nohama do díry a mohlo se začít hodovat. V jídelním lístku se nevyznám a tak to nechávám na své kolegy. Chci ochutnat klasická japonská jídla a tak se nosí na stůl plátky syrových ryb (sashimi), sushi, plněné rýžové koule (onigiri – druh sushi), pečená kuřecí křidélka, hovězí kostičky na houbách, pečené klouby z kuřecích pařátů (dobrota), solené hrachové lusky atd. Pivo nemohlo chybět, dal jsem si Asahi. Zatím co jsem měl možnost poznat, tak Japonci často objednávají jídlo pro všechny dohromady. Hospodská nosí jídlo na stůl. Každý má svou malou mističku na kterou si překládá jídlo podle chuti od všeho kousek. Pivo si nenalívá do skleničky každý sám,ale taktéž dohromady. Jeden drží skleničku druhý nalívá. Jídlo je velice chutné, pivo mi také v pohodě a společnost je zábavná, takže se bavím.
Sedíme u stolu v šesti, dvě Japonky, tři Japonci a jeden gaijin já. Konverzace se většinou motá okolo kulturních rozdílů. Ptají se hodně jak to u nás chodí a jak je to se mnou a s mým životem. Nevím jestli je dobré zasvěcovat místní Japonce do našeho způsobu života Pokud jsou hodně tradiční, tak to vypadá jako když jsem za idiota, jak to žiju a příště už se mnou na pivo nepůjdou a nebo se vychloubám. Japonky dolívají pivo a starají se o chod zábavi. Japonské ženy jsou při těchto akcích naprosto obdivuhodné. Baví se a ještě mají postřeh kde se co děje a s pečlivostí se starají o stolování a přísun jídla na stůl. Takže mám stále dolitou skleníčku a jídlo před sebou. Většinou, co jsem byl pařit s Japoncema a byly tam i Japonky, tak to vypadalo jenom jako když se ženy baví. Jsou víc pozorní co se děje a přes pečlivost se tolik nebavily. Měl jsem i tu čest vidět Japonky přidrzlé a jak z divokých vajec. Jedna seděla naproti mě a dávala místním dost zabrat. Dělala si z nich srandu na téma oni a ženy. Byli to chlapíci singl a tak bylo vidět, že jim to moc není, ale neměli moc argumentů a tak malá Japonka vyhrává na plné čáře. Tato divoká dívenka je z Hokaida. A z toho je hned vidět patrný rozdíl mezi lidmi ze severu a z centrálního Japonska. Mě řekla, že je z Hokaida a že je tam hodně krav. Na jedné z nich přijela do Nagoye a že má krávy ráda, ale v Nogoye kravy nejsou a tak nemůže jet zpět na sever. Jestli jsou všichni ze severu jako tato Japonečka, tak to vypadá že lidé z těchto končin se s ničím nepářou a jsou i víc pohodový. Zatímco místní vypadají jak když si hrají na elegány, supermany a superženy.
Sedíme v hospodě od šesti večera do jedenácti. Jídlo a pití lítá na stůl. Všichni jíme a pijeme co přiletí a já jsem zvědav jak se to bude platit. Placení účtu po pařenici je zajímavá záležitost a i proto jsem chtěl dát dohromady takovou to akci ať to stojí co to stojí.
Tak jako vše zde, tak i paření má svého kapitána. Ptal jsem se jak to budeme platit. Vysvětlili mi že vedoucí pařenice rozhodne o způsobu placení. Účet se rozděluje na všechny zůčasněné členy akce a suma podle toho jak kdo jí. Stejne jsem to nepochopil a proste dal neco do placu.
Závěr paření byl s jekotem. U východu seděla banda Japonek. Asi už byly hodně v dobrém rozmaru a když jsem šel okolo celá ta hromada Japonek se otočila na mě až jsem se lekl. Využil jsem situace a zeptal se jestli si je mohu vyfotit. Měli z toho takovou radost, že začali ječet jak pominutý a lézt jedna přes druhou, tak aby se mohli vejít do objektivu. Udělal jsem pár fotek a zmizel z hospody.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář