První týden v Japonsku
13. 2. 2009
Tak a jsem tady v …… nebo v ……, to jsem si pomyslel, když dosedlo letadlo na letišti Nagoya Chubu. Na letišti jsem se jako všichni šikmo nešikmooký vrhnul najít své zavazadlo a hurá na imigraèního úředníka. Firma Aicha má v tìchto konèinách velkou vážnost. Když imigrační účedník zjistil, že jsem přijel na pozvání firmy Aicha, tak se uklonil a bez jakýchkoliv formalit mì vpustil do Japonska.
Na letišti na mì čekal s cedulkou a s úsměvem příjemný mistr Japonec. Vyměnil jsem peníze ve směnárně a hurá do terénu. Jsem celkem roztržitá osoba a tak se tu ze mne Japonci nejspíš zblázní smíchem. Pokud to budou brát s vtipem?! Hned na letišti jsem mého super prùvodce rozesmál div ne k pláči. Při nasedání do auta jsem málem usednul za volant. No to jsem prostě já. Na Zélandu jsem strávil dost času na to, abych si byl schopen uvědomit změny spojené se řízením na levé stranì. Mimochodem i na Zélandu na prvním stopu jsem usednul za volant,ale co to udělalo s řidičem není nutné dál popisovat.
Nakonec jsem usednul do auta správnì a vyrazili jsme smìr ubytovna. Ta je vzdálená přibližně 45min. od letiště. Tam jsem se měl převléknout do obleku a vyrazit do firmy. Již předem z Čech jsem byl informován, že hned po příletu musím do firmy. Divil jsem se, proč utahaný a rozevlátý po vcelku dlouhém letu musím hned do firmy. Říkal jsem si, to bude nejspíš nějaké speciální uvítání doprovázené souborem písní a tancù v Japonském podání. Nejspíš jsem měl být i dostatečně naložen ve vlastní štávě, protože jako na schvál netekla voda a mùj pokoj nebyl ještì připraven. Přesunuli mě do nějaké místnosti hned v přízemí ubytovny, kde jsem se otřel hygienickými ubrousky, nalepil na sebe košili, namotal kravatu, vsoukal do obleku, nechal věci ležet v té místnosti a vyrazil do firmy.
Aicha steel je fabrika, jak vystřižená ze staré doby s tím rozdílem, že je tam všude naprosto čisto, takže tam není ten nepříjemný pocit, jako když človek u nás vejde do fabriky na výrobu oceli. Přivítání nebylo sice v doprovodu místních písní a tancù, ale i tak to bylo velice příjemné a naštestí bez bližšího kontaktu, asi bych neudělal ten nejlepší dojem. Během několika minut mi bylo představeno nespočetné množství lidí z rùzných úrovní zaměstnackého poměru. To pro mě zanamená zapamatovat si jméno a do jaké úrovně každý patří a podle toho se chovat. Nemožné, to nezvládnu, pomyslel jsem si a chopil jsem se taktiky s uctivostí nejdál dojdeš.
Chovám se ke všem stejně uctivě, a tak opakuji a komolím japonská slova s tou nejuctivejší podobou jakou umím nahodit. Kolegině Číňanka mi poradila, že čím je věta delší, tím je uctivější, tak to ze sebe sypu jak se dá, hlavně dlouze. (Ted¡ jsem si všimnul, že mám plnou klávesnici vlasù, to mi asi padají vlasi z toho častého uklánění. To se do ČR vrátím total, budu si je zametat do krabičky a pak si je nalepím. Po několika dnech jsem zjistil, že ani to není dobrá taktika protože to, že se smějí není díky mému komolení japonštiny, ale protože je házím do jednoho pytle. Tak všichni z pytle ven už se učím kdo patří kam.
Seznamka proběhla v pohodě a vyrazilo se vyřizovat nutné formality s mým pobytem. Místo podpisu se zde používá razítko, takže první má cesta byla do malého obchùdku, kde jsem si nechal udělat razítko, teda spíš razítečko,na kterém je v japonštině mé příjmení. Bez tohoto razítka by mi údajně neotevřeli ani účet v bance. Další cesta vedla na úřad pro přihlášení k pobytu. Nevím jak jinde, ale tady je vše v japonštině a anglicky umí, tak asi jako já japonsky. Naštěstí na to nejsem sám, takže mi to někdo přeloží a já to pak podepíšu a jede se dál. Ukázka místních sportovišt, které mohu používat, místa kde je bazén, horké lázně a nakonec nákup nutností do začátku. Otevření bankovního účtu byla také celkem "parádička". Pokud bych byl sám, tak nemám šanci. Nic v angličtině a formuláře se musí vyplnit vlastní rukou a orazítkovat malým razítkem. Bez razítečka to prostě nejde. Cena tohoto razítka je přibližně 1550YEN.
A jsem zpět na ubytovně a konečně se stěhuji do mého pokoje. Ubytovna je v místě s názven YOKOSUKA, co to znamená ješte nevím (snad - otevřená strana). Je zde sedm pater. Já jsem nastěhovaný ve čtvrtém patře v pokoji 410. Pokoj je asi tak o velikosti 3-4m x 6-7m. Taková menší nudle s jednou vetší postelí, skříňovou stěnou, mini balkonkem, klimatizací, stolem a mini koupelničkou. Pocitově velice příjemný pokoj. Protože je vše laděné do bíla je hodně světlý, až mùže navozovat pocit nemocnicního vybavení. Což odpovída té čistotě, která je zde všude okolo.
Hned přes chodbu je místnost se sprchou, kde je nejdřív menší místnost na odložení věcí a pak vstup do sprchy. Místnost se dá zamknout a není sdílená s více lidmi najednou, takže dostatek soukromí. Hned vedle je WC místnost, kde si človìk mùže vybrat, zada použije tzv. turecký záchod, nebo záchod s vyhřívaným prkýnkem a postraním ovládačem. Tímto ovladačem si muže vybrat jestli chce po vykonání potřeby osprchovat zadnici teplou vodou a ofoukat teplým fenem nebo jestli je žena, která vykonala pouze malou potřebu a tak potom patřičně osprchovat a vyfoukat, to jsem ješte nezkoušel! Další dùležitou místností je prádelna s pračkou a sušičkou. Samozřejmě vše v japonštině, tak to bude asi boj. Nechal jsem si to už jednou vysvìtlit, ale jak dopadne mé prádlo uvidím, až to zkusím. To bude dnes večer plný hraní s pračkou…..
Naštěstí jídlo je zde skvělé, takže žádné rychlé běhání se …………………
V přízemí je jídelna s televizí, tam chodím na snídanì a večeře. Večeře se tu skládá z několika mističek M: M1 hlavní mini jídlo volitelné z a,b,c; M2 lepivá rýže; M3 polévka s tofu; M4 predkrm ze všeho možného, volitelný M4 z a,b,c,d ; M5 salát; M6 dokrm; M7 pití. Takže celkem se to dá nakombinavat a vždy dát něco jiného k jídlu. Tekutiny k večeři M7 si každý natáčí sám. Je na to automat, kde stačí ťuknout na správný čudlík a je to. Jak lehké, jenže vše je v japonštině, tak piju pokus omyl. Je možné si dát horký nebo studený zelený čaj nebo studenou vodu nebo taky horkou vodu. To asi nikdo neuhodne, co jsem si dal dvakrát za sebou…………ano horkou vodu. U japonského automatu jsem neprošel testem inteligence, anebo už jsem byl utahaný z práce. Jídlo v podobě M1 až M7 je pro mě až dost, takže hurá do práce………………..
Kolega z práce, který sedí ob dva stoly a tři řady bydlí na stejné ubytovně jako já a vysvětluje mi jak tady vše funguje. Učí mě jezdit do práce a hlavne na mě mluví japonsky a tím se učím tento super jazyk. Já na oplátku do něj láduji angličtinu, takže se bavíme. Spíš já víc protože on se o mě stará a já za ním vykuleně vlaju, teda spíš potácím smíchem. Například před pár dny začalo pršet. Kolega, mě doprovázející domù, vyfasoval prùhledný igelitový deštník ( na něm chyběl už jen kačer Donald) a měl mě tím chránit před deštěm. Pobavilo nás to oba. Tím bych chtěl spíš zdùrazduraznit s jakou odhodlaností se mi zde snaží pomáhat. Příjemný přístup je naprosto obdivuhodný.
Do práce jezdíme místním vlakem. Nádraží je asi pět minut od ubytovny a vlakem je to približně deset minut do zastávky, kde sídlí firma. Od zastávky do práce minutka. Vetšina věcí je popsána v japonkých znacích a nčkterá i tak, jak se vyslovují tzv. v ROMAJI. Bez toho bych tady byl úplně mimo. Bydlím zastávku před vlakovou křižovatkou takže, jako všude, je třeba dávat bacha do čeho nasedám, ale jinak příjemné prostředí a vlak je spíš nadzemní metro. Japonci ve vlaku vypadají stejně po ránu i odpoledne, ale baví mě je pozorovat. Na otázky koho a co pozoruji, neodpovídám.
Jak už jsem napsal, firma je jak fabrika ze staré doby, ale perfektně čistá. Sedím v "hektarové" kaceláři s hektarem kolegù. Kolegyně co mi překládá z japonštiny do angličtiny sedí o dva stoly doprava a pět řad za mnou. Japonky mi řripadají hodně podobné. Jednou jsem se rozhodl vyhledat ji a poprosit o překlad, ale asi to vypadalo, jako když zmatený běloch bloudí v lese. Tak jsem toho nechal a dělal, že si jdu pro čaj. Byl jsem tak přesvědčen, že jdu pro čaj až jsem došel k mašině s čajem. Tam jsem si uvědomil, že nevím jaké tlačítko je jaký čaj a opět jsem musel vypadat celkem vykuleně, tak jsem to stočil na záchod, ten už používat umím, tam jsem si jist. Jenže na záchod se mi ve skutečnosti vùbec nechtělo a stát u mušle a dělat, že čurám je také blbé a vypadá to, jako když nevím ani jestli se mi chce na záchod. Tak jsem si umyl ruce, tím človek nemùže nic zkazit. Naštestí jsem si při mytí nepotřísnil vodou kalhoty a tak jsem bez dalších problému došel ke svému stolu. Kancelář, která také vypadá jako ze staré doby je opět velice čistá. V jedné řadě čtyři stoly a řad je, ani nevím kolik,no hodně. Podél místnosti dlouhá řada stolù, kde sedí nej vedení. Je to takové velké mraveniště, ale nadruhou stranu hodně klidné. Zdálo by se, že to bude prostředí nepříjemné, ale na mě to nedělá nikterak nepříjemný pocit. A hlavně zamestanci jsou velmi príjemní a snaží se mi mùj pobyt co nejvíce ulehčit.
Mám na vybranou v tom, jak budu sedět v práci. Buď oblek a pokud nebudu mít sako, tak firemní bundu nebo celou uniformu. Vybral jsem si uniformu. Nechce se mi chodit v obleku do práce a celkově celý den v něm trávit, zatím nechci. Ve firemní uniformě jsem stejně mnohem hezčí:-)).
Začátek pracovní doby je v 8:30. Zatroubí houkačka a jede se. Já trávím pracovní dobu seznamováním se s lidmi a učením se japonštiny. Houkačka zatroubí ve 12:00 a jde se na oběd. Oběd, stejně tak jak večeře je řada M1 až M7. M1 se volí z M1 a,b,c a M4 se volí a,b,c,d,e. M5 se vypouští je soucástí M1. Takže oběd je napr. M1a, M2,M3,M4b,M6,M7. Snažím se jíst hùlkami, abych se to naučil a vcelku to i jde, protože se nevidím . Místní jsou mnohem rychlejší a ještě obratnější. Takže na mě musí čekat a ješte koukat jak bojuji s nudlemi, myslím v polévce! Nádobí si každý opláchne pod proudem vody a nahází na velký pás, který odveze mističky do velké otevřené nádrže s vodou, tam se promelou s čistícím prostředkem na další straně je vyveze pás opět ven. Okolo pásu stojí dvě Japonky a mističky třídí, ale my je zase příště špiníme a tak to jde krásně dokola. Pauza na oběd je hodina. Pùlhodka ládovačka do žaludku a další pùlhoďka trávení a uvolňování. V jednu se houkne a hurá makat! Japonština, magnety, porada a v 17:30 se houkne znova a s kolegou na vlak. Tradá zpět na ubytovnu. Pracovní dobu mám tedy od 8:30 do 17:30 s hodinou na oběd a pro omezení výroby jen čtyři dny v týdnu.
Zapomněl jsem se zmínit, že na ubytovně je sauna a bazének, teda alespoň to tak vypadalo. Vypadá to skvěle, ale zatím jsem to nezkusil, tak uvidíme co to bude…… prý klasická japonská koupelna……….. haha
Kousek od ubytovny je vcelku velký park a jak už je nejspíš zvykem na Japonsko, nádherně upravený. Zatím je celkem zima (10 – 15st.sluneèno), takže v parku tolik času netrávím, i tak jsem tam často abych nabral vzduch. Asi díky pomerančům a železárnám mi to tu připomíná Sagunto de puerto u Valencie. I když je to totální blbost. Portože je to tu jak miniturní svět posetý podivnýma znakama a v ulicích klidní Japonci a v noci vubec nikdo. Pokud fouká vítr od moře od východu, tak je velice vlahý a čistý. Občas se otočí a vane ze směru prùmysové zóny a to už závání jinak i přesto to není tak příšerný, ale uvidíme co bude v letních měsících. Obchùdek kousek od ubytovny je otevřený 24 hodin a několik malých obchoďákù otevřených do sedmi. Střídá se tu modernejší zástavba vetších obytných domu s maličkými japoskými domečky a mezi tím rýžová políčka a skleníky. Tenoučké ulièky střídají hlavní silnice a tudy se proplétají mnohdy vyšší než širší autíčka až je to dost komické.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář